O očistci pravém a jistém a nejistém – první kapitola[1]
Evangelisté i svatí apoštolové ukazují, že ten pravý a jistý očistec[2] pravé a jisté svaté církve, vyvolené nevěsty Ježíše Krista, je v Kristu Ježíši, v jeho slovu a v jeho předrahé krvi.
Nejprve svatý Matouš ukazuje, že pravé očištění je v Kristu Ježíši. Když ke Kristu přišel malomocný a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit,“ Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čistý.“ A hned byl od svého malomocenství očištěn.[3]
Ten malomocný představuje všechny, kdo jsou malomocní na duši. Když se od svých hříchů obrátí ke Kristu, zanechají jich a budou ho prosit o odpuštění, Kristus jim hříchy odpustí a očistí je od nich, tak jako očistil i tohoto malomocného. Neboť Pán Bůh[4] říká: „Budu milostivý k jejich nepravostem a na jejich hříchy už nevzpomenu.“[5] A jestliže na jejich hříchy už nevzpomene, nepošle je kvůli nim do pekelného očistce, neboť je už sám očistil.
Proto také svatý Pavel říká: „Kristus byl jednou obětován, aby zahladil hříchy mnohých.“[6] A jinde svatý Pavel říká: „Když vykonal očištění od hříchů, usedl po Boží pravici.“[7] Tato slova ukazují, že pro věřící a opravdově kající lidi je pravé očištění v samém Ježíši.
Za druhé sám Pán Ježíš ukazuje, že pravé očištění je v jeho slovu, když říká: „Vy jste již čistí pro slovo, které jsem vám mluvil. Zůstávejte ve mně a já ve vás.“[8] Hle, neukázal jim nikde žádné jiné místo, kde by měli být očištěni, nýbrž jen sebe samého.
Za třetí svatý Jan ukazuje, že v Kristově krvi je pravé a plné očištění pro opravdově a věrně kající lidi, když říká: „Jestliže však chodíme ve světle, jako je on ve světle, máme společenství mezi sebou a krev Ježíše, jeho Syna, očišťuje nás od každého hříchu.“[9]
A svatý Pavel říká: „Jestliže krev kozlů a býků pokropením posvěcuje poskvrněné k očištění těla, tím spíše Kristova krev očistí naše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu. Vždyť Kristus skrze svatého ducha[10] obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu. A proto je prostředníkem nové smlouvy,“[11] neboť nás svou vlastní smrtí smířil s Bohem Otcem.[12]
Proto také svatý Pavel říká: „Kristus miloval svou církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí vody ve slovu života,[13] aby ji postavil před sebe jako slavnou církev, která nemá poskvrnu ani vrásku ani nic podobného, ale aby byla svatá a neposkvrněná.“[14] Tím se ukazuje, že Kristova církev se nemá chystat do jiného, neznámého očistce, jako se do něj chystá Luciferova církev.[15]
Ale Kristova církev mu věří a s plnou důvěrou o něm říká: „Tomu, který je vládcem králů země a který nás miloval, svou krví nás omyl od našich hříchů a učinil nás královstvím a kněžími Bohu, svému Otci – jemu buď sláva a vláda na věky věků. Amen.“[16]
V tomto světě jsou očistcem Kristovy církve také všechna ďábelská pokušení, všechna protivenství, úzkosti a zármutky i tělesné bolesti. Jimi se církev v trpělivosti očišťuje a skrze ně směřuje do Božího království. Jak říká svatý Pavel: „Milí bratři, do Božího království musíme vejít skrze mnohá utrpení, zármutky a protivenství.“[17]
Svatý Jan je viděl jako veliký zástup, který nikdo nemohl spočítat, ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků. Stáli před trůnem a před Beránkem, byli oblečeni do bílých rouch a v rukou měli palmové ratolesti.[18]
A níže svatý Jan říká: „Tu ke mně promluvil jeden ze starců a zeptal se: ‚Kdo jsou tito, oblečení do bílých rouch, a odkud přišli?‘ Řekl jsem mu: ‚Pane můj, ty to víš.‘ A on mi řekl: ‚To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení. Vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a slouží mu dnem i nocí v jeho chrámě.‘“[19]
Toto svědectví je z nebe: tyto zástupy neomyly ani nevybílily své roucho, které představuje jejich ctnosti a nevinnost, nikde jinde, v žádném očistci, nýbrž jedině ve velikém soužení na tomto světě a v Kristově krvi.
Toto je ta jistá očistná lázeň, kterou Ježíš Kristus připravil vlastní rukou a přikázal vlastními ústy své vyvolené nevěstě, když řekl: „Pijte z toho všichni, neboť toto je má krev nové smlouvy, která se prolévá za mnohé na odpuštění všech hříchů.“ Toto je víra jednou provždy svěřená svatým o pravém a jistém očistci.[20]
Další vybrané myšlenky z traktátů Petra Chelčického najdete v přehledu citátů Petra Chelčického.
Máte postřeh k textu?
Zaujala vás některá myšlenka, narazili jste na nejasnost nebo chcete k textu něco doplnit? Budu rád za vaši zprávu.