Citáty z traktátů Petra Chelčického
Citáty vycházejí z jazykově modernizovaných digitálních edic zveřejněných na tomto webu. Některé jsou drobně gramaticky a stylisticky upraveny pro samostatné čtení; vysvětlující doplnění jsou vyznačena hranatými závorkami.
Náhodný citát
Citát se zobrazí po načtení stránky.
Zdroj: Digitální edice Petra Chelčického
Pastýřů je mnoho, ale pastýř tu není. Pastýři totiž pasou sami sebe a stádo vydali na roztrhání veškeré polní zvěři.
Lidem byl po mnoho staletí nevěrně zamlčován Boží zákon a Kristova pravda byla kvůli lživým báchorkám dána v zapomenutí.
Pravda […] je jako zapálený oheň, všem na očích a pro všechny připravený, aby se u něj každý, komu je zima, mohl ohřát a stále sedět v jeho teple. Jen líný člověk si ho nevšímá a pro svou lenost nechce k tomu ohni přistoupit; raději trpí zimou.
Ten, kdo zachová slovo Pána Ježíše, naplní jeho vůli i jeho zalíbení.
Milosrdní lidé jsou ti, kdo osvobozují svou duši od Ďáblových pout a ke všem se chovají tak, že každému, koho potkají, prokazují ze srdce milosrdenství, a to buď tělesně, nebo duchovně.
Čistí v srdci jsou ti, jejichž svědomí nemůže zkaženost těla a světa poskvrnit smrtelným hříchem. I když na jejich smysly doléhají mnohé ohavnosti a ve svém těle cítí a snášejí mnohá pokušení, přece se jimi nedají přemoci.
Pokojní jsou ti, kdo se nenechají žádným nepokojem tohoto světa odvrátit od pravdy.
Tiší jsou ti, kdo se nenechají cizím bezprávím pohnout k hněvu a sami nikoho k hněvu nepodněcují.
Zdroj: Řeč o milování Boha
[Nynější apoštolové] vymysleli mnoho dalších způsobů nábožnosti, připsali je Kristu a nazvali je jeho službou a jeho řádem.
Lid, který už dávno odpadl od Krista, [nynější apoštolové] udržují v mrtvé víře pomocí lži a vydávají ho za Kristův lid.
Ačkoli [nynější apoštolové] mnoho mluví o mučednících a před lidmi velebí jejich trpělivý a chudý život, sami nechtějí snést ani slovo ani nejmenší příkoří.
Zdroj: My blázni pro Krista
Následovat Krista znamená nést svůj díl námahy, odříkat se zlých návyků, krotit pýchu, hněv, závist i žádosti těla a učit se pokoře, tichosti a lásce.
Když přijímáme od Boha dobré věci, ale nehledáme Boží slávu, nýbrž vlastní uspokojení, a hanebně se povyšujeme, tehdy okrádáme Boha o jeho slávu.
Dobrota je falešná tehdy, když se pokrytečtí lidé odívají vnějšími počestnými skutky ustanovenými lidmi. Skrze ně chtějí být dobří, velmi se tou falší chlubí a skrze tuto falešnou dobrotu získávají mnoho přízně, majetku a darů. Stavějí ji před lidi jako mrtvý malovaný obraz; přikrývají se falší, stojí před lidmi, velebí se a přisvojují si chválu, která náleží Bohu.
Zdroj: Výklad na řeč svatého Pavla
Usilujeme znovu se dobrat prvotních věcí a k nim se přimknout – dopřeje-li nám to Bůh.
Zdroj: Síť víry – první kapitola
Bůh pro své milosrdenství neopustí v nouzi člověka, který v něho doufá a volá k němu, protože chce a může prokázat dobro tomu, kdo doufá v jeho sílu.
Naděje člověka v Boha bývá sužována, a proto apoštol napomíná slabé lidi, aby se posílili v Bohu všeho milosrdenství a v Bohu, nejsilnějším bojovníku.
Jestliže se neposilujeme v Bohu, zkoušky nás stále natolik tísní, že nám jde jen o to, jak jim uniknout. A čím více se jim takto nepoctivě vyhýbáme, tím více jich máme; čím více jich na nás přichází, tím více nás jejich oheň stravuje.
Neboť lze vpravdě říci, že lidé se oblékají do tělesné zbroje tehdy, když se jim nedostává duchovní zbroje. Když totiž ztratí pravdu a Ďábel má nad nimi moc, nemají pokoj: upadají do sváru a bojů jedni proti druhým a snaží se jeden druhého přemoci pomocí tělesné zbroje a zbraní.
Líní lidé nedbají na to, aby z [Boha] přijímali duchovní sílu, a raději hynou v pokušení – jako člověk, který umírá hlady, protože nechce otevřít ústa, přijmout pokrm a posílit se.
Kdo zanedbá boj s Ďáblem a nedosáhne nad ním vítězství, ten už ztratil pravdu i věčný život, pokud se v boji nenapraví.
[Ježíš] řekl: „Já jsem život,“ abychom my, duchovně mrtví, přijímali z něho všechno potřebné i svou sílu – pokud neochabneme v tom, abychom tuto sílu z něho přijímali, a pokud nás nevěra nespoutá a neumenší ho v našem srdci natolik, že budeme více spoléhat na sílu smrtelného člověka než na Boží moc, více věřit svému groši než jeho moci a více svým falešným domněnkám bez pravdy než jeho slibům.
Evangelisté i svatí apoštolové ukazují, že ten pravý a jistý očistec pravé a jisté svaté církve, vyvolené nevěsty Ježíše Krista, je v Kristu Ježíši, v jeho slovu a v jeho předrahé krvi.
V tomto světě jsou očistcem Kristovy církve také všechna ďábelská pokušení, všechna protivenství, úzkosti a zármutky i tělesné bolesti. Jimi se církev v trpělivosti očišťuje a skrze ně směřuje do Božího království.
Zdroj: O očistci pravém a jistém a nejistém – první kapitola
Náš Spasitel byl nesmírně zneuctěn tím, že byl odsouzen spolu se zlými lidmi, kteří si pro svou špatnost nezasloužili žít. On však dává život jiným. Je plný všeho dobra, nevinný, milý Bohu i lidem a hodný veškeré cti.
Věrní usilují o to, aby nebyli přemoženi smilstvem, pýchou, lakomstvím, leností ani hněvem a aby nebyli zbaveni pravdy.
Kolik smilných lidí snáší veliké nesnáze, když smilstvo vyhledávají a vynakládají na to své prostředky! Kvůli tomu snášejí mnoho hanby, úzkostí, rozervanosti a trápení a někdy se z toho až zblázní.
Lehkověrné srdce rychle a snadno uvěří každému duchu.
I kdyby někdo snadno uvěřil jen jednomu falešnému duchu, bylo by to zlé. Věří-li však mnoha falešným duchům, nastává nesmírný zmatek: člověk se zmítá sem a tam mezi jejich bludy, nemůže pevně setrvat při jediné pravdě ani ji mezi tolika bludy nalézt.
Ďábel podle své vůle prosadil rozmanité lži a naplnil jimi veliké množství národů.
Kdo na tomto světě zná jen své břicho, vypije všechno, jen když mu lžou sladce a podle jeho chuti.
Zdroj: Řeč o rozlišování duchů na ochranu před klamem – první kapitola
Sedlák si myslí, že kněz káže Písmo, ale ten přitom živí své tučné břicho a Bohem si plní stodolu.
Pro antikrista a jeho zástupy, kteří jsou ze světa, je Kristovo učení smrtí, kdežto lživé antikristovo učení je jim mnohem více po mysli.
Právě v tom spočívá nesmrtelnost: být z Boha, poznat ho a slyšet jeho hlas. Nic z toho nemůže mít ani svět, ani ten, kdo svět miluje.
Svět by si nemohl najít vhodnějšího faráře než antikrista, ani kdyby ho hledal v pekle.
Zdroj: Toto jsou znamení antikrista
Digitální edice
Čtěte Chelčického v širších souvislostech
Každý citát je pouze částí širšího výkladu. Všechny zveřejněné traktáty si můžete přečíst v jazykově modernizovaném znění, doplněném biblickými odkazy, poznámkami a dalšími vysvětlivkami.
Souvislosti
Kdo byl Petr Chelčický?
Petr Chelčický patří k významným osobnostem českého duchovního myšlení 15. století. Ve svých spisech se vrací k evangeliu, zdůrazňuje život podle pravdy a kriticky se staví k náboženství, které zůstává pouze vnější formou.
Jeho traktáty oslovují i současného čtenáře, protože kladou otázky, které neztratily naléhavost: Co je pravá víra? Kde končí pohodlí a začíná následování Krista? A kdo je ve skutečnosti moudrý?
Otázky
Často kladené otázky
Co učil Petr Chelčický?
Zdůrazňoval život podle evangelia, odmítání násilí, věrnost pravdě a duchovní zápas člověka. V jeho textech nejde jen o nauku, ale o proměnu života.
Proč jsou jeho traktáty aktuální?
Protože řeší otázky víry, pravdy, klamu a lidského jednání, které zůstávají nadčasové. Ptají se, zda člověk žije podle toho, co vyznává, a podle čeho rozlišuje, komu a čemu může věřit.
V čem pomáhá modernizované znění?
Přibližuje staročeský text současnému čtenáři. Nejde o volné převyprávění, ale o jazykové zpřístupnění, které se snaží zachovat smysl, stavbu myšlenek i duchovní naléhavost původního díla.