Doslov

První kapitola traktátu ukazuje Chelčického jako autora, který se nespokojuje s náboženskou představou jen proto, že je rozšířená nebo tradičně přijímaná. Vede čtenáře zpět k otázce, co je pevně dosvědčeno v Písmu a kde může člověk najít skutečnou jistotu před Bohem.

Jeho odpověď je soustředěná na Krista. Pravé očištění není podle něj rozděleno mezi mnoho nejistých prostředků, ale vychází z jednoho základu: z Kristovy oběti, z jeho slova a z jeho krve. Člověk, který se odvrací od hříchu a obrací se ke Kristu, není ponechán v nejistotě. Má se opřít o Boží milosrdenství, o Kristovo odpuštění a o svědectví apoštolů, že krev Ježíše Krista očišťuje od každého hříchu.

Důležité je také Chelčického pojetí utrpení. Protivenství, zármutky, bolesti a pokušení nejsou v této kapitole líčeny jako samoúčelné trápení, ale jako součást cesty, na níž se člověk učí trpělivosti, věrnosti a hlubší důvěře v Boha. Očista se tedy neodehrává v neznámém prostoru mimo lidský život, ale už zde, v zápase víry, v každodenním nesení těžkostí a v přilnutí ke Kristu.

Právě v tom může být tento starý text blízký i dnešnímu čtenáři. Nevyzývá k úzkosti z nejistého posmrtného osudu, ale k důvěře v toho, kdo podle evangelia říká: „Chci, buď čistý.“ Chelčického důraz je prostý a silný: kdo hledá pravé očištění, nemá je hledat mimo Krista. V něm je odpuštění, jistota i naděje.