Poslední aktualizace stránky:
O nejvyšším biskupu1, Pánu Kristu, abychom k němu vzhlíželi více než ke všem svatým
Nastal čas chudoby, zármutku, tísně, rozvratu, rozdělení a opuštění. To vše postihlo Boží lid, jenž nemá na zemi pastýře ani jiné učitele.2 Je to osiřelý lid, plný útrap a potupy.
Pastýřů je mnoho, ale pastýř tu není. Pastýři totiž pasou sami sebe a stádo vydali na roztrhání veškeré polní zvěři.3 Bez ochrany a bez pomoci ho postavili doprostřed smrtelných osidel, aby všude spěchalo ze smrti do smrti; nemá strážce ani nikoho, kdo by ho učil Boží moudrosti, podle níž by si mohlo zachovat život.
Vždyť sami pastýři nemají poznání Boha, a proto nevědí, koho a jak pást. Milují svět, spojili se s ním a pasou ho k jeho zabití, neboť zabití světa spočívá v jeho smrtelných bludech.4 Pastýři zaslepení těmito bludy nabízejí světu spásu právě v nich, a tak se spolu s těmito bludy stali světu smrtí.5 Vždyť takový pastýř je lotr: svou falešnou službou zabíjí a vraždí svět sladkou smrtí, již nazývá spásou, pokáním, náboženstvím a službou Bohu. Tento lotr a zloděj to všechno naplnil smrtelným jedem, aby svět zabil a zahubil právě tím, v čem se svět domnívá, že nalézá spásu. Je to lupič, který nevešel mezi ovce dveřmi6 a má v nenávisti maličké Kristovo stádo.7
Lupič slyší Kristovu řeč z úst maličkých Kristova stáda a ta ho hned popouzí k hněvu proti nim. Neustálým vyptáváním shromažďuje proti nim žaloby, aby je očernil křivými obviněními z kacířství a vzbudil vůči nim nenávist nespravedlivých lidí.8 Proto jsou nejopuštěnější ti, kdo se drží Krista a jeho pravdy, jak o souženích této doby řekl Pán Ježíš svým učedníkům: „Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno.“9
A proto svatý Pavel těm, kdo jsou pro Kristovo jméno opuštěni světem, k velikému utěšení oznamuje velekněze, Syna Božího, aby ve svých souženích nezahynuli, nýbrž aby k němu s důvěrou a plni veliké útěchy přistoupili – potupeni a vyobcováni falešnými kněžími – a aby v tomto věrném biskupu a pastýři duší nalezli svou pravou a živou spásu. Proto svatý Pavel říká: „Když máme velikého biskupa10 – Pána Ježíše, Božího Syna –, který prošel nebesy, držme se naděje, kterou vyznáváme. Vždyť nemáme biskupa, který by nemohl mít slitování s našimi slabostmi, nýbrž biskupa, jenž byl ve všem zkoušen podobně jako my, avšak bez hříchu. Přistupme tedy s důvěrou k trůnu jeho milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k pomoci v pravý čas.“11
Dále říká: „Poněvadž zůstává navždy knězem, má tedy věčné kněžství, a proto může navždy zachránit ty, kdo skrze něj přistupují k Bohu, neboť stále žije, aby se za nás přimlouval. Vždyť bylo náležité, abychom měli právě takového biskupa: svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa.“12
Taková veliká slova jsou útěchou každému, komu mohou skutečně dojít k srdci.13 Vždyť svatý Pavel psal takové věci o tomto velikém knězi, aby potěšil nové křesťany. V tomto knězi spočívá plná spása všech lidí – těch, kteří jsou spaseni, i těch, kteří nakonec spaseni budou; všichni docházejí spásy jeho mocí. Psal také těm, kdo tyto nové křesťany vedli k spáse a k dobru; přesto i jim oznamoval útěchu a naději na konečnou spásu v tomto knězi, Pánu Kristu.14
Věrní kněží, Kristovi služebníci, prospívají druhým k spáse jen jako lidští služebníci: svou prací, učením a svými příklady slouží tomuto veleknězi, aby skrze jejich službu ti, kdo v Krista uvěřili, dosáhli kněžství. Proto tito kněží na zemi nemají nic svého předkládat jako plnost spásy, ale ve všem, co se týká jejich vlastní spásy, mají vzhlížet k tomuto knězi, v němž „tělesně přebývá veškerá plnost božství“.15 Vždyť „pod nebem není jiné jméno, v němž by byla dána lidem spása“.16 Ta je dána jedině v Kristu Ježíši, našem Pánu, velikém biskupu a pastýři lidských duší.17 Proto mají před lidem vystupovat jen jako pomocníci ve službě tomuto spasení, které má sám Kristus ve své moci a které podle své vůle dává těm, kdo v něj věří a poddávají se mu.18
Jestliže však dnešní kněží, povýšení ve světě, smýšlejí jinak a přisuzují si moc lidské spásy – mnohé posvěcování, rozhřešování, odpouštění všech hříchů, zbavování muk a udělování milostivých let, jimiž lidi ujišťují o spáse –, pak okrádají Krista o jeho plnou moc, kterou má od Boha Otce, aby mohl dokonale zachránit všechny.
Pokud jde o ty bohaté kněze, ti už zavrhli Pána Ježíše i s jeho spásou a brání mu, aby zachraňoval jiné než ty, které si sami vyberou.19 Stavějí se totiž do popředí a sami působí světu spásu svou mocí a svým lživým duchem, který odporuje Pánu Kristu.20 A tak někteří lidé, když vidí, jak se velcí i malí kněží stavějí proti Kristu, poznávají, že na nich nejsou závislí, neboť těmto kněžím na spáse lidí pramálo záleží.
Tito lidé uvěřili v Syna Božího a poznali plnou moc jeho kněžství, totiž že tento kněz může zcela zachránit. I kdyby tedy na zemi neměli žádného věrného kněze, mohou být přesto zachráněni mocí velekněze, Pána Krista.21 Varují se svatokupeckých, opilých, chamtivých, smilných22 a podvodných kněží, kteří vytvářejí strany a stavějí lid proti nevinným lidem: jedny prohlašují za kacíře, aby druzí prolévali jejich krev.
Tyto kněze u kostelů nedrží nic jiného než nenasytná a nestydatá chamtivost, nevázané smilstvo a široké a tučné břicho, jež si hojně pasou z lidské roboty – a tak z Kristova utrpení.23 Proto rozumní lidé, kteří se varují zlých kněží, mají bedlivě uvážit, proč svatý Pavel hlásal Kristovo věčné kněžství a moc jisté spásy v jeho kněžství, a to přístupem k trůnu jeho milosti.24 Narodili se totiž a vyrostli uprostřed těchto klamů a nic jiného neznali ani neslyšeli.
Jestliže však kvůli kněžím o tyto věci přijdou a nebudou mít posvícenskou mši, zarmoutí se jako nemocné děti, protože přijdou o své hry. Proto takový nedůstojný lid nemůže nic vědět o tomto veleknězi, Pánu Kristu; jen vyčmuchává svatokupce, s nimiž skrze svátosti smilní;25 nejvíce je shání ke křtům a svatbám. Jinak by ten zoufalý a slepý lid nedbal na žádné kněze, kdyby jej k nim tato nouze nepřinutila.
A to postihlo všechny lidi proto, že jim byl po mnoho staletí nevěrně zamlčován Boží zákon a Kristova pravda byla kvůli lživým báchorkám dána v zapomenutí. Tlachali a lhali lidem ochotným věřit lžím. Tito lidé však nikdy nebyli poučeni o tomto veleknězi ani o něm neslyšeli nic k jeho chvále, ačkoli se mohli dozvědět, že jedině v něm spočívá spása pro ty, kdo k němu mají přistoupit skrze víru.
Kdyby byl kněz věrným služebníkem Kristovým, měl by mít ve své službě za úkol zvěstovat nevědomým lidem tohoto velekněze, který jediný může zachránit, a chválit jej před nimi tak, aby vzhlíželi jen k němu a vložili v něj veškerou naději na svou spásu.26 Ale jak jsem již řekl: zloděj a lupič, který nevešel mezi ovce dveřmi, to neumí a neučiní. Vchází mezi ovce jedině proto, aby kradl, vraždil a hubil;27 takový užitek má lid z lotra.
Z těchto rozumných slov plyne lidem naléhavé poučení: v této osiřelosti a opuštěnosti, jež postihly tento lid doufající v Pána Krista, se má každý věrný člověk náležitě připravit a s celým srdcem a velikou touhou obrátit k Bohu.
Když však kvůli hříchům lidí zanikly vnější opory a duchovní útěcha, mají vynaložit veškeré úsilí na svou spásu: hledat pomoc a útěchu v samotném Bohu28 a s živou vírou přistupovat k tomuto veleknězi, který může mocí života zachránit člověka,29 jenž v něj věří, ať jej zastihne v jakémkoli stavu – i kdyby byl v žaláři nebo kdekoli mezi nepřáteli. Vždyť když ve své veliké nouzi visel na kříži30 a obětoval se za nás Bohu, zachránil lotra, který činil pokání až pozdě a zanedbal každý spravedlivý skutek. Neboť měl plnou biskupskou moc, aby tohoto lotra zcela rozhřešil, odpustil mu všechny hříchy a svou mocí jej téhož dne vzal s sebou do ráje.31
Proto se této víry musíme vždy držet, neboť bez prodlení můžeme nalézt Boží milost skrze zásluhu a přímluvu toho biskupa, jenž za nás stojí před Bohem.32
Proto je tato pravda, o níž se mluví, jako zapálený oheň, všem na očích a pro všechny připravený, aby se u něj každý, komu je zima, mohl ohřát a stále sedět v jeho teple.33 Jen líný člověk si ho nevšímá a pro svou lenost nechce k tomu ohni přistoupit; raději trpí zimou.34
Ti, kdo mají naději v Kristu, mají stále pamatovat, že nemohou v ničem přijít zkrátka, obrátí-li se k tomuto biskupovi, který má moc kdykoli zachránit a na každém místě uzdravit – i v nemoci. A pro tuto dobrotu mají vděčně vzpomínat na jeho velikou lásku, především na to, že pro nás ráčil být chudým člověkem, který se lopotil, trpěl bolestí, byl tupen a světem opovrhován, umdléval a hladověl až do kruté smrti na kříži,35 kde s bolestí a pláčem zaplatil za nás dluh Bohu.
Jako oběť přinesl pouze sám sebe – v lidství, které přijal z panny, a v krvi vylité z jeho těla –, aby nás obmyl od našich hříchů a smířil s Bohem.36
To mají mít na mysli ti, kdo v něj doufají a chtějí v něm stále mít věrného kněze a biskupa svých duší. Neboť on je živý kámen, lidmi zavržený, ale Bohem oslavený a poctěný. Věřícím je ctí, nevěřícím však kamenem úrazu a skálou pohoršení, takže o něj klopýtají lidé vzdorovité a zlé vůle, bázliví a nestálého srdce i všichni, kdo jsou připoutáni k pozemským věcem a hmotným ziskům.37 Jejich duch nemůže spočinout, neboť chvátá, zmocňuje se země a prahne…
Další vybrané myšlenky najdete v přehledu citátů z traktátů Petra Chelčického.
Máte postřeh k textu?
Zaujala vás některá myšlenka, narazili jste na nejasnost nebo chcete k textu něco doplnit? Budu rád za vaši zprávu.
Biblické odkazy a vysvětlivky
[1]
Výraz biskup zde nelze chápat pouze v dnešním významu církevního hodnostáře. Řecké slovo ἐπίσκοπος (epískopos) znamená „dozorce, dohlížitel“ a v Novém zákoně se užívá také o Kristu jako pastýři a strážci duší (1 Pt 2,25). Elektronický slovník staré češtiny zároveň u slova biskup dokládá význam „vrchní kněz, velekněz“. Tomu odpovídá Chelčického užití tohoto výrazu při výkladu Žd 4,14–16 a 7,24–26, kde je Kristus označen řeckým ἀρχιερεύς (archiereús) – „velekněz“. Chelčického „nejvyšší biskup“ tak označuje Krista jako svrchovaného pastýře a dozorce duší i jako jediného velekněze. Srov. SOUČEK, Josef B. Řecko-český slovník k Novému zákonu. 6. vyd. Praha: Kalich, 2003, s. 105; Elektronický slovník staré češtiny, heslo „biskup“, Vokabulář webový, Ústav pro jazyk český AV ČR.
[2] Srov. Mk 6,34
„Když Ježíš vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. I začal je učit mnohým věcem.“
Mt 9,36
„Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře.“
[3] Srov. Ez 34,8
„Jakože jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, mé ovce jsou loupeny a stávají se potravou veškeré polní zvěři, protože nemají pastýře a moji pastýři mé ovce nehledají; pasou sami sebe, ale mé ovce nepasou.“
K označení Hospodin: Český ekumenický překlad užívá slovo Hospodin jako tradiční českou náhradu Božího jména JHWH. V úvodních Vysvětlivkách, v bodě 3 (Jména), překladatelé uvádějí v souvislosti s teoforickými částicemi jó a jehó: „Obojí je staženo ze jména Božího jahvé, jež v navázání na starou českou tradici nahrazujeme slovem Hospodin.“ Stejnou zásadu připomíná poznámka k Ex 3,14: „Jméno Jahve (jež nahrazujeme českým Hospodin) vždycky připomínalo Izraeli Boha blízkého, Spasitele.“ Citováno podle vydání Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Český ekumenický překlad. Praha, 1979; část Vysvětlivky, bod 3 (Jména), a poznámka k Ex 3,14.
Označení Hospodin tedy není přepisem hebrejského Božího jména, ale překladatelským řešením ČEP navazujícím na starší českou tradici. Některé jiné české překlady místo něj užívají podobu Jahve, případně Jehova.
[4] Srov. 1 J 2,15b
„Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není.“
Iz 9,15
„Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci a ti, kdo se dají vést, jsou ztraceni.“
[8] Srov. Ž 119,69
„Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.“
[10]
V textu je ponechán výraz „biskup“ v souladu s Chelčického terminologií, ačkoli latinská Vulgáta v Žd 4,14 užívá tvar pontificem (od pontifex) a řecký text ἀρχιερέα (od ἀρχιερεύς, archiereús), tedy „velekněz“. Srov. SOUČEK, Josef B. Řecko-český slovník k Novému zákonu. 6. vyd. Praha: Kalich, 2003, s. 47. K širšímu významu Chelčického výrazu „biskup“ viz též poznámku 1.
[11] Žd 4,14–16
„Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“
[12] Žd 7,24–26
„Ježíšovo kněžství však nepřechází na jiného, neboť on zůstává navěky. Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně. To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali: svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků a vyvýšený nad nebesa.“
[13] Srov. 2 K 4,6
„Neboť Bůh, který řekl ‚ze tmy ať zazáří světlo‘, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.“
[16] Sk 4,12
„V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.“
[17] Srov. 1 Pt 2,25b
„Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší.“
J 10,14
„Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne.“
[19] Srov. Mt 23,13
„Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Zavíráte lidem království nebeské, sami nevcházíte a zabraňujete těm, kdo chtějí vejít.“
[20] Srov. 2 Te 2,8–10a
„A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš ‚zabije dechem svých úst‘ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě.“
[21] Srov. Žd 7,25
„Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně.“
[22]
Výraz smilní kněží převádí staročeské označení kuběnářští kněží. Malý staročeský slovník vykládá slovo kuběnářský jako „smilný, nemravný“ a výrazem kuběnář označuje také kněze nedodržujícího celibát.
[23] Srov. Fp 3,19
„Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně.“
[24] Srov. Žd 4,16
„Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.“
[25]
K výrazu „smilní“: Chelčický zde nemá na mysli tělesné sexuální jednání. Užívá biblický obraz smilstva jako označení náboženské nevěry vůči Bohu a nesprávného duchovního připoutání. V biblických textech se smilstvo a cizoložství v přeneseném významu užívají zejména pro modlářství a nevěrnost Bohu. V tomto místě traktátu Chelčický obraz vztahuje na závislost lidu na svatokupných kněžích prostřednictvím svátostí: lid je vyhledává zejména kvůli křtu a sňatku a duchovně se na jejich službu váže, ačkoli podle Chelčického má svou naději vkládat v Krista a spásu hledat u něj. „Smilnit“ zde tedy znamená nevěrně se duchovně připoutávat k falešné či porušené náboženské autoritě, nikoli dopouštět se tělesného smilstva.
Srov. HALAMA, Jindřich; SLÁMA, Petr. „Smilnit, smilstvo“. Encyklopedický biblický slovník. Evangelická teologická fakulta UK a Česká biblická společnost; NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. 2. vyd. Praha: Kalich, 1956, heslo „Smilník, smilniti, smilství, smilstvo“.
[26] Srov. Žd 10,23
„Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.“
1 Pt 1,13
„Odhodlaně se tedy připravte ve své mysli, buďte střízliví a celou svou naději upněte k milosti, která k vám přichází ve zjevení Ježíše Krista.“
[28] Srov. Žd 10,22
„Přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.“
[29] Srov. Žd 7,16b
„Ne podle zákona o tělesném původu, nýbrž na základě svého nepomíjejícího života.“
[30]
Nevíme přesně, jakou podobu kříže si Petr Chelčický pod tímto pojmem představoval. Jeho znalost latiny byla podle jeho vlastního vyjádření jen omezená a u některých latinských děl využíval české překlady. Není doloženo, že by při svém výkladu vycházel přímo z řeckého textu Nového zákona. Ten užívá slovo σταυρός (staurós), které ve starší řečtině označovalo vztyčený kůl či sloup.
V Chelčického době však byla v evropském křesťanském prostředí již běžná obrazová představa Krista na kříži se svislým a příčným břevnem, takže také české slovo kříž mohlo tuto představu přirozeně vyvolávat a dodnes ji často vyvolává. Novozákonní zprávy však podrobný technický popis konstrukce popravčího nástroje nepodávají a z Chelčického textu nelze zjistit, zda měl na mysli právě tuto podobu.
Srov. CHELČICKÝ, Petr. Drobné spisy. Ed. Eduard Petrů. Praha: Academia, 1966, s. 190; SVOBODA, Milan. Mistra Jakoubka ze Stříbra Překlad Viklefova dialogu. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909, úvod; LIDDELL, Henry George; SCOTT, Robert; JONES, Henry Stuart. A Greek-English Lexicon. 9. vyd., s revidovaným dodatkem. Oxford: Clarendon Press, 1996, heslo σταυρός; ŠTIFTER, Josef. Malá biblická konkordance. 2. vyd. Praha: Blahoslav, Ústřední církevní nakladatelství, 1953, s. 103–104.
[31] Srov. L 23,39–43
„Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: ‚To jsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!‘ Tu ho ten druhý okřikl: ‚Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi sám odsouzen k stejnému trestu. A my jsme odsouzeni spravedlivě, dostáváme zaslouženou odplatu, ale on nic zlého neudělal.‘ A řekl: ‚Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království.‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.‘“
Chelčický zde chápe L 23,43 tradičním způsobem: „Amen, pravím ti: dnes budeš se mnou v ráji,“ tedy tak, že příslovce σήμερον („dnes“) náleží k následujícímu „budeš“. Řecké znění však připouští také členění: „Amen, pravím ti dnes: budeš se mnou v ráji,“ při němž se „dnes“ vztahuje k „pravím“. Toto druhé čtení je zachyceno také v Curetonově starosyrském znění L 23,43 a znali je i někteří starší vykladači, jejichž svědectví uvádí Tischendorfův kritický aparát. Nemáme zprávu o tom, že by se Chelčický s touto výkladovou možností setkal; z dochovaných údajů o jeho jazykových možnostech a způsobu práce není důvod předpokládat, že ji znal. Srov. CHELČICKÝ, Petr. Drobné spisy. K vydání připravil a úvod napsal Eduard Petrů. Praha: Academia, 1966, s. 190–191; SVOBODA, Milan. Mistra Jakoubka ze Stříbra Překlad Viklefova dialogu. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1909, s. XXVII–XXIX; PIWOWAR, Andrzej. „Powiadam ci: «Dziś będziesz ze mną w raju»” (Łk 23,43). Czy tłumaczenie słów Jezusa jest poprawne i właściwe? Collectanea Theologica. 2024, roč. 94, č. 3, s. 37–67. DOI 10.21697/ct.2024.94.3.02; BURKITT, F. Crawford. Evangelion Da-Mepharreshe: The Curetonian Version of the Four Gospels, with the Readings of the Sinai Palimpsest and the Early Syriac Patristic Evidence. Sv. I. Cambridge: Cambridge University Press, 1904, s. 411; TISCHENDORF, Constantin von. Novum Testamentum Graece. Editio octava critica maior. Sv. I. Lipsko: Giesecke & Devrient, 1869, s. 715.
[32] Srov. Žd 9,24
„Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří.“
[33] Srov. 2 Tm 1,6a
„Proto ti kladu na srdce, abys rozněcoval oheň Božího daru.“
L 24,32
„Řekli si spolu: ‚Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?‘“
[36] Srov. Ř 5,10–11
„Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život. A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.“
[37] Srov. 1 Pt 2,4.6–8
„Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je ‚vyvolený a vzácný‘. Neboť v Písmu stojí: ‚Hle, kladu na Siónu kámen vyvolený, úhelný, vzácný; kdo v něj věří, nebude zahanben.‘ Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to ‚kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným‘, ale i ‚kamenem úrazu a skálou pádu‘. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu – k tomu také byli určeni.“