Doslov

Komu může člověk důvěřovat a v koho může vkládat svou naději? Traktát O nejvyšším biskupu, Pánu Kristu odpovídá na tuto otázku tím, že ukazuje ke Kristu. Chelčický jej představuje jako nejvyššího kněze, pastýře a „biskupa“ lidských duší – toho, jehož kněžství je trvalé a jehož místo nemůže zaujmout žádný pozemský kněz.

Pozemským kněžím tím Chelčický vymezuje jasné hranice jejich služby. Mohou učit, sloužit druhým a být jim příkladem, nemohou si však přisvojovat moc, která podle něj náleží jedině Kristu. Selhání duchovních představitelů proto neznamená, že člověk ztrácí možnost záchrany.

Právě v tom spočívá jeden z nejvýraznějších přesahů traktátu do současnosti. Chelčický vede čtenáře k rozlišování mezi lidskou službou a autoritou Krista a varuje před tím, aby náboženská moc zaujala místo, které jí nepřísluší. Měřítkem zůstávají Kristovo učení a Boží zákon.

Chelčického výklad tak není pouze kritikou poměrů jeho doby. Je také výzvou k osobnímu zamyšlení nad tím, na čem stojí naše víra a komu důvěřujeme. Může i vám Chelčického výzva k důvěře v Krista přinést naději?