Úvod

V pojednání O nejvyšším biskupu, Pánu Kristu Petr Chelčický obrací pozornost k základní otázce víry: Na kom skutečně závisí křesťanova záchrana a v koho má vkládat svou naději? Vychází přitom především z evangelií a Listu Židům.

Chelčický rozvíjí téma výlučného Kristova kněžství. Krista představuje jako nejvyššího kněze, pastýře a „biskupa“ lidských duší – toho, kdo jediný může člověka skutečně zachránit. Pozemským kněžím přisuzuje pouze služebnou úlohu. Nemohou si přisvojovat moc, která náleží samotnému Kristu. Obrací se také k těm, kdo zůstávají bez spolehlivého duchovního vedení, a ukazuje jim, u koho mohou hledat pomoc a záchranu.

Traktát vznikl v době hlubokých náboženských a společenských otřesů 15. století. Komu lze důvěřovat, když lidské náboženské autority selhávají? Tato otázka však přesahuje dobu jeho vzniku. Chelčický povzbuzuje k důvěře v Krista, od něhož podle Písma přichází záchrana.

Některé pasáže jsou formulovány ostře a míří proti dobové církevní praxi. Jejich význam se však nevyčerpává touto polemikou. Chelčický tak otázku důvěry klade i samotnému čtenáři: Na čem zakládáte svou víru, důvěru a naději?