Výklad pašijí podle svatého Jana – první kapitola[1]
„Tehdy vedli s Ježíšem ještě dva zločince, aby je popravili. Když přišli na místo zvané Popraviště, ukřižovali[2] tam Ježíše i oba lotry, jednoho po jeho pravici a druhého po levici.“[3]
V těchto slovech se ukazuje, jak veliké potupy se dostalo chvále a cti našeho Spasitele. Byl nesmírně zneuctěn tím, že byl odsouzen spolu se zlými lidmi, kteří si pro svou špatnost nezasloužili žít.[4] On však dává život jiným.[5] Je plný všeho dobra, nevinný, milý Bohu i lidem a hodný veškeré cti,[6] a přesto je nyní postaven na roveň vinným lotrům, kteří si zaslouží smrt, a pověšen uprostřed nich k ještě větší potupě a posměchu, jako by byl horší než oni.
Tímto skutkem nás Spasitel odvádí od pýchy. Když hledíme na jeho tak velikou potupu, máme pochopit, že nám tímto skutkem dal příklad a poučení, abychom ze svého srdce odložili pyšné a svévolné smýšlení a netoužili být považováni za dobré a jako takoví ctěni.[7] Říkám „jako dobří“ – totiž jako ti, které lidé nazývají dobrými pro jejich falešnou dobrotu. Do této falešné dobroty se zapletl falešný svět, který miluje vzájemné vyvyšování a prokazování poct, ačkoli v sobě nemá žádnou pravou čest.[8]
Proto věrní nemají toužit po tom, aby byli řazeni mezi ty, které svět nazývá dobrými.[9] Mají hledět na svého Spasitele a na to, jak byl tímto falešným světem potupen: s lotry ho vyvedli za město jako zloděje. Kdo však touží po chvále od světa, není ve svém smýšlení zajedno s Pánem Ježíšem. Ten si raději zvolil být tímto světem hanebně potupen, než aby od něj přijímal chválu, neboť chvála světa je před Bohem ohavná a lživá. Proto si on, milý Bohu i lidem, raději zvolil potupu od světa než jakoukoli poctu.
Z toho je patrné, že srdce člověka, který touží po této cizoložné a prokleté chvále,[10] není vůči Bohu pravé.[11] Takové srdce totiž neví nic o pravé chvále, která je v samotném Bohu a je pravá a věrná.[12] O ni má usilovat člověk, který má pravé srdce. Takový člověk si raději zvolí být s Kristem potupen, odsouzen, haněn a světem považován za zlého, než aby toužil po lichocení a chvále tohoto světa. Kdo je s Kristem světem potupen a proklet, očekává požehnání, které mu dá tento biskup,[13] jenž zemřel mezi dvěma lotry, až řekne: „Pojďte, požehnaní mého Otce, vládněte navěky královstvím, které je vám připraveno!“[14] Kdo si však zvolí chválu tohoto světa, propadne tomuto prokletí, až Kristus řekne: „Jděte, prokletí, do věčného ohně!“[15]
V evangelním čtení se však říká, že spolu s Ježíšem ukřižovali dva lotry – jednoho po jeho pravici a druhého po levici.[16] Jeden z nich vyznal nevinnost Pána Ježíše, zatímco druhý se mu rouhal. Oba však s Ježíšem vytrpěli tutéž těžkou smrt. Tím se rozumí, že lidé nesou kříž[17] s Ježíšem různým způsobem. Jedni kříž snášejí a přitom se rouhají Ježíši, i když na něm sami visí; druzí tento kříž snášejí ke svému užitku a přitom Ježíše chválí. Tím se rozumí, že někteří křesťané jsou pravými Kristovými údy,[18] mají dobrou vůli a dobrý úmysl a svůj kříž nesou s Ježíšem ke svému užitku.[19] Jiní však s ním také trpí, ale nemají v sobě ani pravdu, ani dobrou vůli, ani pravé poznání.[20]
Ačkoli se hlásí ke Kristově víře a snášejí rozličná utrpení, někteří jsou křesťany pouze podle jména, ale vedou zlý, tělesný a zaslepený život, který se protiví Bohu.[21] Přitom snášejí mnoho zlého kvůli svým hříchům nebo proto, aby se uživili, a vykonávají mnoho těžkých prací. To, co jimi získají, však užívají špatně: vynakládají to na zlý život, aby jej mohli lépe vést podle vlastní vůle. Takoví křesťané pak za svůj zlý život podstupují trest smrti: někteří jsou za zlodějství oběšeni, jiní za vraždu lámáni kolem[22] nebo stínáni a žháři upalováni.[23] A kolik pyšných lidí zahyne v bojích, v okovech, v soubojích[24] a v jiných svárech! A kolik jiných smilných lidí snáší veliké nesnáze, když smilstvo vyhledávají a vynakládají na to své prostředky! Kvůli tomu snášejí mnoho hanby, úzkostí, rozervanosti a trápení a někdy se z toho až zblázní. To všechno tito lidé snášejí kvůli své špatnosti, neboť každá špatnost s sebou přináší veliké těžkosti, které tito zlí lidé snášejí. Ačkoli se hlásí ke křesťanské víře, nemají ze svého utrpení žádný užitek, protože se Pánu Ježíši těžce rouhají celým svým životem i svými úmysly.
Jsou také jiní, kteří visí na kříži ještě blíže Ježíši. Jsou to pokrytečtí duchovní, kteří tento život nevedou opravdově. Přesto v něm snášejí mnoho těžkostí, nikoli z pravé lásky, kterou by měli mít k Pánu Ježíši, ale proto, že se k tomu zavázali sliby, pravidly a povinnostmi svých úřadů.[25] Protože už začali takto vést duchovní život, nemají snadnou možnost jej změnit. Takoví lidé se tedy svým vnějším vystupováním a některými skutky přidržují Ježíše a přitom snášejí mnoho těžkostí, které vyplývají z jejich závazků.
Někteří podstupují mnoho postů, jiní málo spí, někteří málo jedí a pijí, jiní se mnoho modlí, odříkávají mnoho modliteb, mnoho zpívají a dlouho klečí. Tak je tomu zejména v klášterech, kde se pravidly a sliby zavázali k tomu, že musí tolik zpívat, odříkávat modlitby a ráno vstávat. To všechno jim není po mysli; dělají to jen proto, že musí, když je volají nebo když se zvoní. A kolik toho tito lidé vytrpí kvůli smilným žádostem, kterým nemohou otevřeně dát průchod, ledaže je naplňují tajně nebo se těchto neřestí dopouštějí jiným nepřístojným způsobem! V tomto pokryteckém a zaslepeném lidu je takového neužitečného utrpení bezpočet a pouze jejich závazek je drží v tomto způsobu života. Protože už takový život začali vést, nevědí, jak jej změnit, ať už kvůli hanbě, nebo z jiných příčin. A tak v něm vězí, snášejí mnohá těžká pokušení, reptají, haní a někdy proklínají přátele nebo představené.
Neboť takový lid je velmi zaslepený a zatemněný, nezná Boha ani ho nemiluje. Proto je tak zapleten do závazků uložených druhými, že se duchovní službou zabývá jako jakoukoli jinou tělesnou činností, ačkoli se mu do ní nechce. Činí tak pouze proto, že je zapřažen jako hříbě do postroje. Když ho před sebou popoženou, začne se otáčet sem a tam, protože se mu nechce táhnout. Stejně tak se tento slabý lid, který nedbá o své spasení, těžce potýká s pokušeními; svým pokušením a mnoha hříchy se přitom rouhá Ježíši.
Jsou také jiní, kteří nesou kříž s Kristem. Jejich obrazem je tento lotr, který chválil Pána Ježíše a vyznával jeho nevinnost. Jsou to Boží vyvolení, kteří jsou mu milí. Proto s Ježíšem snášejí rozličná utrpení, ne však všichni stejným způsobem; Bůh je v těchto utrpeních vede tak, jak sám uzná za vhodné. Někteří jsou totiž díky Božím darům dokonalejší než druzí a podle míry těchto darů tím hojněji podstupují těžká pokušení.[26] Všichni se však od oněch prvních liší tím, jak nesou kříž s Kristem. Boží vyvolení, i když nenesou veliká vnější utrpení, jako jsou posty, bdění nebo jiné vnější útrapy, usilovně podstupují tento zápas, aby v sobě potlačili žádosti těla. Jak říká svatý Pavel: „Ti, kdo patří Kristu, ukřižovali své tělo s hříchy i žádostmi,“[27] takže je tyto žádosti neodvedou od pravdy. Usilují totiž o to, aby nebyli přemoženi smilstvem, pýchou, lakomstvím, leností ani hněvem.[28] Takové věci věrní usilovně snášejí, aby nebyli zbaveni pravdy.
Všechna tato utrpení, která snášejí, jim Bůh dává podle svého soudu, ne však všem stejně, ale každému tak, jak sám uzná za vhodné. Někomu dá ohavná a těžká tělesná pokušení a provede ho jimi k jeho užitku; jinému zase dá jiná pokušení, při nichž se bude soužit v mnoha úzkostech a zármutcích. To všechno se děje podle jeho vůle, neboť on sám ví, co bude pro kterého člověka užitečné. Proto každému dává to, o čem ví, že mu bude k užitku. A cokoli činí komukoli ze svých věrných, všechno se mu obrátí ke spáse, pokud má v těchto pokušeních správnou vůli a obává se, aby Boha nerozhněval a kvůli jejich tíži a nesnázím od něho neodstoupil.[29] Takoví lidé trpí s Pánem Ježíšem správným způsobem: vyznávají jeho nevinnost a uznávají, že sami trpí zaslouženě.[30]
Mezi těmito dvěma lotry, kteří byli ukřižováni s Ježíšem, však byl pozoruhodný rozdíl. Jeden z nich se mu totiž rouhal slovy: „Jsi-li ty Kristus, zachraň sám sebe i nás.“[31] Tento zlý a rouhavý lotr mluví k Pánu Ježíši tak bludně, jako by zde s ním trpěl papež. Říká totiž: „Jsi-li ty Kristus, vysvoboď sám sebe i nás z utrpení.“ A tak tento lotr nechápe, že Kristus musel trpět se svými vyvolenými a tak vejít do své slávy.[32] Protože to neví, mluví tak bludně, jako by s ním trpěl papež, kterého by mohl žádat, aby ho zbavil utrpení.
Papež si totiž ve svém smýšlení přisuzuje takovou moc, že se sám zbavil muk i utrpení a vyprostil se z nich. Je totiž pozemský bůh[33], kterému se mnozí ve světě klanějí a dávají mu zlato a stříbro. Když mu dají dost zlata a stříbra, může se zbavit utrpení, zařídit si pohodlný život a mít ve všem svobodu i velikou světskou čest – jak se sluší na boha: aby nic netrpěl ani neměl žádný nedostatek, nýbrž měl velikou svobodu a chválu. Proto, stejně jako se sám vyprostil ze všeho, co je lidem nepříjemné snášet – kromě hlízy[34] –, zbavuje i druhé hříchů a muk, aby se netrápili ani si nečinili těžkosti, ale šli širokou cestou do nebe a žili podle své tělesné vůle, neboť nemusí trpět.[35] Neboť pozemský bůh, který se sám zbavil všeho, co je těžké a nepříjemné snášet, zbaví také ty, kteří se mu budou klanět a budou věřit, že má moc lidem všechno odpustit a všeho je zbavit.
Proto tento zaslepený lotr mluví k Pánu Ježíši tak, jako by zde na kříži visel papež. Evangelní čtení také říká, že se Ježíši rouhal slovy: „Jsi-li ty Kristus, vysvoboď sám sebe i nás.“ A správně se říká, že se takovými slovy rouhal Ježíši. Neboť když to tak mělo být, že Kristus musel trpět se svými milovanými, bylo skutečným rouháním říci: „Vysvoboď sám sebe i nás.“ On totiž nechtěl od velmi těžkých muk osvobodit ani sebe, ani žádného ze svých nejmilejších. Všichni však těžce trpěli a došli věčného pokoje. Kdyby však tento lotr řekl papeži: „Jsi-li ty pozemský bůh, vysvoboď sám sebe i nás z muk,“ nebyl by se mu takovými slovy rouhal. Papež to totiž činí štědře, jako by měl moc zbavit muk každého, kdo mu dá zlaté.
Druhý lotr mu však odpověděl a káral ho slovy: „Ty se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi odsouzen ke stejnému trestu.“[36] Tento spravedlivý lotr poznal pravdu, že Kristus má trpět, a proto mu odporoval slovy: „Blázne, nemyl se! Vždyť i ty máš trpět stejně jako Kristus, protože se vydáváš za jeho náměstka.“[37] Jako by zde stál sám Hus a řekl papeži: „Blázne, nemyl se! Vždyť jsi postaven v téže bídě jako každý živý člověk na světě, plný špatnosti a hříchů. Svých hříchů se nemůžeš zbavit, pokud tě jich nezbaví sám Bůh, a nedokážeš vysvobodit ani jedinou mouchu. Proto se nemyl, blázne, a nevydávej listiny o zbavení hříchů a muk,[38] neboť sám podléháš témuž odsouzení pro všechnu svou špatnost a nemůžeš se jí zbavit. Jsi odsouzen k témuž jako Kristus: máš sám trpět za Boží stádo, protože se vydáváš za jeho pastýře. Máš za ně trpět, jako za ně trpěl Kristus, a ne psát onu lež, podle níž lidé nemusejí trpět muka. Proto už nejsi pouze v témž odsouzení, v němž byl Kristus, ale také v témž odsouzení, v němž je Lucifer,[39] protože ses povýšil nade všechno, co se nazývá Bohem.“[40]
Je však třeba uvážit, co lze o tomto lotru říci k útěše věrných. Když trpěl s Kristem, káral druhého lotra za jeho rouhání. A nyní také správně vyznává slovy:
Další vybrané myšlenky najdete v přehledu citátů z traktátů Petra Chelčického.
Máte postřeh k textu?
Zaujala vás některá myšlenka, narazili jste na nejasnost nebo chcete k textu něco doplnit? Budu rád za vaši zprávu.