Doslov

První kapitola Výkladu pašijí podle svatého Jana ukazuje, jak Petr Chelčický proměňuje biblický obraz Krista mezi dvěma lotry v naléhavou výzvu k sebepoznání.

Kristova potupa stojí v ostrém protikladu k lidské touze po uznání. Chelčický připomíná, že hodnota člověka se neměří chválou světa, nýbrž jeho vztahem k Bohu a pravdě.

Dva lotři představují rozdílné postoje k utrpení. Oba trpí, ale pouze jeden uznává vlastní vinu a Kristovu nevinnost. Samotné utrpení tedy člověka neproměňuje; rozhodující je jeho vůle, smýšlení a způsob, jakým svou situaci přijímá.

Chelčický proto rozlišuje mezi utrpením způsobeným vlastním špatným jednáním, náboženskými povinnostmi plněnými bez opravdové lásky a věrným životem podle Kristova příkladu, který se projevuje vnitřním zápasem s pýchou, sobectvím a dalšími žádostmi.

Jeho ostrá kritika papežské moci a odpustků nakonec směřuje k téže myšlence: víru, odpovědnost ani vnitřní proměnu nelze nahradit lidskou autoritou ani listinou. Kristova cesta se podle něj poznává především podle pravdivosti, pokory a obětavosti.

Text tak i dnešnímu čtenáři klade otázku: Je naše víra skutečným postojem srdce, nebo pouze vnějším označením?