Řeč o rozlišování duchů na ochranu před klamem – první kapitola[1]
Potom říká svatý Jan: „Nejmilejší, nevěřte každému duchu, ale zkoumejte duchy, zda jsou z Boha, protože na svět vyšlo mnoho falešných proroků.“[2]
Svatý Jan často užívá oslovení „nejmilejší“. Toto oslovení však neužívá neupřímně, nýbrž v souladu s pravdou, protože po Kristu mu na tomto světě nebylo nic milejšího než ovce, které si Kristus získal svou krví. Tyto ovce miloval více než majetek, světskou slávu i vlastní život. Chtěl se tím zalíbit svému Pánu Ježíši Kristu, protože věděl, že Kristus tyto ovce miloval jako první a sám se za ně vydal na smrt.[3] Nevěděl, jak by mohl svému Pánu prokázat milejší službu než tím, že bude horlivě pečovat o tyto ovce, aby je svým úsilím přivedl ke svému Pánu do věčného ovčince. Proto jim mohl bez přetvářky říkat „nejmilejší“, protože ze všeho, co mu bylo milé, byli právě oni nejmilejší.
To je řečeno v protikladu k antikristovi,[4] který se vetřel do Božího stáda jako lupič, zloděj a námezdník, jemuž na ovcích nezáleží; jen je odírá, vraždí a přivádí do záhuby, pronásleduje je, vyhrožuje jim, proklíná je, trápí je vězením i smrtí, hanobí je a nadává jim, místo aby je utěšoval.[5] Ten přišel po Janovi jako dravý vlk v ovčím rouše.[6] Nemůže stádo oslovovat slovem „nejmilejší“, protože nad ním panuje krutě, a tak se ve všem ukazuje jako protivník Ježíše Krista a jeho apoštolů.
Svatý Jan však pečuje o Boží stádo, a proto říká: „Nejmilejší, nevěřte každému duchu.“ Je to totiž jedno ze zel, která mohou Božímu stádu velmi uškodit: věřit každému duchu. Je to projev lehkověrného srdce, které rychle a snadno uvěří.[7] I kdyby někdo snadno uvěřil jen jednomu falešnému duchu, bylo by to zlé. Věří-li však mnoha falešným duchům, nastává nesmírný zmatek: člověk se zmítá sem a tam mezi jejich bludy, nemůže pevně setrvat při jediné pravdě ani ji mezi tolika bludy nalézt.[8] Jak zde svatý Jan upozorňuje, na svět vyšlo mnoho bludných duchů a mnoho falešných proroků. Ačkoli se už za apoštolů dalo mluvit o mnoha jednotlivých antikristech,[9] kteří rozsévali rozmanité lži proti Kristově pravdě, ještě jich nebylo tolik, aby se rozšířili do všech koutů země mezi všechny národy, mocí si je podmanili a mohli mezi nimi nerušeně zavést všemožné lži. Ďábel tak mezi nimi podle své vůle prosadil rozmanité lži a naplnil jimi tak veliké množství národů. A tak jejich počet ještě vzrostl: přišli další, kteří vystoupili proti těm prvním, aby odhalili jejich lež, jako by před nimi varovali lid. Potom však sami dolehli na lid se svými důkladně zahalenými bludy a těžce ublížili mnoha zástupům. Činili to pod jménem Ježíše Krista: mnoho o něm mluvili a před lidem ho chválili. Tím je od Krista odvedli. Uměli totiž lidu mistrně a působivě lhát s odvoláním na Ježíše Krista. Kacířské a pohanské bludy i židovské cesty přikrášlili vznešenými úvahami[10] a moudrostí tohoto světa a překrucovali Písmo.[11] Tak lid uvěznili v klamném přesvědčení, že je v Kristu,[12] takže se domníval, že následuje Krista, ačkoli následoval kacíře, pohany i Židy. Když šel za ďábly a vzdával jim úctu, oklamán jejich lžemi se domníval, že ho vede svatý duch.[13]
Kdo tedy dnes tomuto rozštěpenému a do různých stran seskupenému lidu říká: „Nevěřte každému duchu“? Vždyť už jej uchvátilo tolik duchů, že jejich počet zná jen sám Bůh. Tito duchové dovedou obratně lhát lidu, jenž je jako dobytek a zná jen své břicho. Dovolávají se přitom vznešených věcí Božích, andělských i nebeských; dovedou mu lhát také s odvoláním na hlubiny pekla i na tento svět a využívat přitom všech písem – Božích, židovských i pohanských. Kdo totiž na tomto světě zná jen své břicho, vypije všechno, jen když mu lžou sladce a podle jeho chuti, ať už se přitom dovolávají svaté Trojice, nebo pekla.[14] Jen málokdo jim unikne z rukou. S těmito rozmanitými duchy je to totiž tak: nechce-li někdo jedno učení, najde si jiné, které vyhovuje jeho břichu. Každý lid si mezi nimi může najít lež, která se mu líbí, oděnou Bohem a Písmem,[15] aby se za ní ochotně vydal právě skrze Boha a jeho Písmo. V domnění, že věří Bohu, se od něho svou nevěrou vzdaluje. Ti, kdo v sobě mají lživého ducha, totiž přicházejí s takovými znameními, že by ve jménu Ježíše svedli všechny, dokonce i Boží vyvolené. Jen z pouhé Boží milosti se stane, že Bůh kvůli nim zkrátí ony strastiplné dny.[16] Tolik bylo řečeno o tom, jak jsou lidé klamáni.
Svatý Jan však zde mohl svým nejmilejším říci: „Nevěřte jim, ale zkoumejte duchy, zda jsou z Boha.“ To není pouhá lidská řeč ani řeč určená duchovně opilému lidu, nýbrž je určena lidem s hlubším porozuměním víře, než jaké mají dnešní mistři. Oni totiž ovládají sedmero svobodných umění, ale osmého, které je v Kristu, dosud nedosáhli.[17] Proto nemají schopnost zkoumat duchy, v nichž působí odpor vůči Kristu, protože sami v sobě nerozpoznávají ducha mnoha věcí, které jsou Ježíši Kristu protivné.[18] Ačkoli jsou proslulí svou učeností a platí za význačné správce v pastýřských úřadech, nedosáhli v pasení stáda většího výsledku než toho, že lid udržují v jedech veliké nevěstky,[19] na které je zvyklý. Je to lid chromý a mrtvý, jemuž za celý rok nedokážou říci nic víc než: „Obraťte se, ukažte se.“[20] Nemohou jim však říci: „Tak pevně stůjte, nejmilejší.“[21] Přivedli je totiž k tomu, aby jednou sloužili ďáblům a jindy se zase obraceli, a proto jim nemohou mluvit o pevném setrvání. A protože sami spolu s lidem stojí mimo Boží zákon a nesou vinu za všechnu krev, která se na zemi prolévá,[22] mohou stavět jeden lid proti druhému v krveprolití, loupežích a svárech. Slovy svatého Pavla jim ostří meč, jejich věc prohlašují za spravedlivou, aby bránili své statky, příkopy a hradby, a posvěcují boj jednoho lidu proti druhému, zatímco kněží na druhé straně posvěcují boj svého lidu proti tomu prvnímu.
Takoví lidé tedy ať nezkoumají duchy, kteří jsou Kristu protivní, vždyť ani jejich nitro není sjednoceno s Kristem. Kristus je jim jen sítí,[23] aby skrze něj lapali pošetilý lid, uvrhovali jej do pekla, totiž do očistce, a věčně za tyto lidi prosili Boha.[24] Proto je ten slepý lid, který napájejí jedy veliké nevěstky, ještě mnohem dál od toho, aby zkoumal duchy, zda jsou z Boha. Vždyť ani sám neví, kterému duchu náleží, neboť je zcela smíšen s ďábly a skrze lež se dotýká Boha jako slepý stěny.
Ani není možné, aby tento lid, který stojí pod mocí antikrista, zkoumal duchy, zda jsou z Boha. Nesmí se totiž nikam pohnout za hranice, které mu antikrist vymezil, ani si cokoli myslet o Bohu, leda podle jeho rady a příkazu. Proto antikrist zákonem ustanovil ušní zpověď, aby pronikl do svědomí všech lidí a vyzvěděl všechna jejich tajemství. Kdyby u někoho postřehl, že něčemu správně rozumí, ihned by ho zastrašil, aby nepřemýšlel víc, než se sluší, a nebyl opovážlivý. Jestliže se však někdo k něčemu pevně přikloní, označí ho za kacíře. Jestliže však někdo dokáže s moudrostí a rozvahou zkoumat duchy, zda jsou z Boha, a podle skutků pozná, že jeho farář není z Boha, ale je apoštolem antikrista, a nebude mu proto věřit ani ho poslouchat, antikristův apoštol proti němu zakročí, obžaluje ho, vydá ho do rukou světské moci[25] a přede všemi ho označí za kacíře vyloučeného ze svaté církve. Kdo se tedy najde tak silný, aby se mu postavil a byl ochoten snášet od něho újmu na životě nebo na majetku? Takových by se dnes našlo jen málo.[26] Více je však těch, kteří sice poznali, že antikrist není z Boha, ale ze strachu před ním se k němu zase podlézavě vracejí, pochlebují mu a spojují se s těmi nejhoršími. Antikrist totiž zavazuje všechny k nejvyšší poslušnosti, aby se ani svým smýšlením, ani svými skutky neodchýlili od svaté matky římské církve, v níž ustanovil zákony pro všechny.
Další vybrané myšlenky najdete v přehledu citátů z traktátů Petra Chelčického.
Máte postřeh k textu?
Zaujala vás některá myšlenka, narazili jste na nejasnost nebo chcete k textu něco doplnit? Budu rád za vaši zprávu.
Biblické odkazy a vysvětlivky
[2] 1 J 4,1
Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.
[3] J 10,14–15; 13,1b
Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne, tak jako mě zná Otec a já znám Otce. A svůj život dávám za ovce.
Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce.
[4] antikrist – v této edici se slovo antikrist píše s malým počátečním písmenem, protože je Chelčický neužívá jako vlastní jméno jediné konkrétní osoby, ale jako obecné označení člověka, moci či působení, které se staví proti Kristu a jeho učení.
[5] J 10,1.10a.12–13
„Amen, amen, pravím vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, je zloděj a lupič.“
„Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil. Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti.“
„Ten, kdo není pastýř, kdo pracuje jen za mzdu a ovce nejsou jeho vlastní, opouští je a utíká, když vidí, že se blíží vlk. A vlk ovce trhá a rozhání. Tomu, kdo je najat za mzdu, na nich nezáleží.“
[6] Mt 7,15
„Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.“
[8] Žd 13,9
„Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost, a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.“
[9] Předloha: „pěší antikristé“. Výraz zde označuje jednotlivé, dosud mocensky neprosazené šiřitele učení odporujícího Kristu.
[10] Předloha: „vtipy vysokými“. Staročeské „vtip“ zde označuje důmysl, rozum či myšlenku; spojení je převedeno jako „vznešené úvahy“.
[11] 2 Pt 3,16b; Ko 2,8
„Některá místa jsou v nich těžko srozumitelná a neučení a neutvrzení lidé je překrucují, jako i ostatní Písmo, k vlastní záhubě.“
„Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filozofováním, založeným na lidských bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu.“
[12] Předloha: „zavřeli lid falešně v Kristu“. Obrazné vyjádření je převedeno jako „uvěznili v klamném přesvědčení, že jsou v Kristu“.
[13] 1 K 10,20–21
„Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony. Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů. Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.“
[14] Trojice – křesťanské dogma o jednom Bohu ve třech osobách: Otci, Synu a Duchu svatém. Pojem Trojice se v Písmu nevyskytuje a nauka o jednom Bohu ve třech rovnocenných osobách získala svou plně rozvinutou podobu až ve 4. století, zejména na koncilech v Nikáji (325) a Konstantinopoli (381). Při jejím teologickém utváření byly využívány pojmy a myšlenkové prostředky řecké filosofie, především platonismu a novoplatonismu. Srov. Religionistická encyklopedie, heslo „Trojice“, Sociologický ústav AV ČR; Dale Tuggy, „Trinity“, Stanford Encyclopedia of Philosophy.
[15] Předloha: „lež Bohem i Písmem oděná“. Obrazné vyjádření označuje lež zahalenou do zdánlivě zbožné podoby, která se vydává za Boží pravdu a svou věrohodnost podpírá odvoláváním se na Boha a Písmo.
[16] Mt 24,22
„A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“
[17] „Sedmero umění“ označuje sedm svobodných umění, tradiční soubor středověkých vzdělávacích disciplín.
[19] Zj 17,1–2
Tu přišel jeden z těch sedmi andělů, kteří měli sedm nádob, a promluvil ke mně: „Pojď se mnou, ukážu ti soud nad velikou nevěstkou, usazenou nad vodami, se kterou se spustili králové světa a vínem jejího smilství se opíjeli obyvatelé země.“
[20] „Ukažte se“ – narážka na Ježíšova slova malomocným: „Jděte a ukažte se kněžím“ (Lk 17,14). Podle Mojžíšova zákona měl kněz uzdraveného prohlédnout a potvrdit jeho očištění (srov. Lv 14,1–11).
[21] Fp 4,1
„Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní.“
[23] „Kristus je jim jen sítí“ – Krista podle Chelčického používají jako prostředek, jímž „lapají“ lidi: dovolávají se ho, aby svému učení dodali věrohodnost a získali nad lidmi moc.
[24] „Do pekla, totiž do očistce“ – Chelčický zde polemicky označuje očistec za peklo. Kritizuje představu očistce spojenou s přímluvami za zemřelé a představuje ji jako součást klamného náboženského systému, který podle něj udržuje lidi v závislosti na církevní moci.
[25] Předloha: „zradí“. Sloveso zde neznamená pouze obecně „zradit“, ale v daném kontextu vyjadřuje vydání člověka světské moci k dalšímu postihu.