Síť víry – první kapitola
Když Ježíš domluvil, řekl Šimonu Petrovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu.“ Šimon Petr mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se namáhali a nic jsme nechytili, ale na tvé slovo spustím síť.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim trhala síť.[1]
Tato slova jsou v evangeliu zapsána jako základ toho, co má být dále náležitě vyloženo – snad některým k užitku, jiným ke sváru, k potupě a k roznícení hněvu a nepřátelství.[2] Přesto v té věci nepůjde s Boží pomocí o nic jiného než o to, že my poslední usilujeme znovu se dobrat prvotních věcí a k nim se přimknout – dopřeje-li nám to Bůh. Neboť už nastal nejhorší čas: čas bouře, čas hodný volání a pláče[3] a čas všelikého oklamání, takže by se mohlo stát, že by byli všichni až do posledního člověka oklamáni znameními a zázraky, které přicházejí od falešných Kristů.[4] Před nimi by nikdo neobstál, kdyby Bůh kvůli svým vyvoleným ty časy nezkrátil.[5]
Proto jsme my ti nejposlednější – jako když se po spálení dům sesype a vznikne hromada trosek; tu a tam se ještě ukazují stopy, že tu kdysi stálo obydlí, ale všechno se sesulo až na základ a zarostlo lesem, v němž se zvířata pasou a mají příbytek. Kdo se tedy dobere základu toho spáleného domu, když se hluboko zasul a shora už dávno zarostl vším, co se tomu základu protiví?
A právě proto je tak nesnadné nalézt pravý základ: to, co se základu protiví a co vyrostlo na zasypaném základu, bývá mnohými nazýváno „základem“, takže si mnozí přisvojují ten porost na troskách zbořeného domu a říkají: „Toto je základ a cesta, po níž mají všichni jít.“ A jiní zase podobně. A tak je mnoho těch, kteří každý jinak vydávají za základ novoty vyrostlé na zasypaném základu i navzájem protichůdné „základy“. Proto je nalezení pravého základu tak obtížné. Kdyby totiž nikdo nikde žádný základ neukazoval a kdyby se říkalo, že se základ zasypal a není na čem stavět, snad by mnozí začali kopat, aby se dobrali základu a mohli na něm řádně stavět pravé dílo. Podobně po vypálení Božího chrámu idumejskými pohany[6] se Nehemiáš a Zorobábel s proroky po sedmdesáti letech vrátili z babylonského zajetí a s nesnázemi znovu budovali město i chrám na spálených zbořeninách.[7] Ale zde se toto dávno zašlé duchovní rozboření[8] obtížněji napraví a znovu se uvede do pořádku. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než Ježíše Krista.[9] Od něho mnozí utekli k jiným bohům, v nichž si vytvořili své vlastní „základy“, a Ježíše Krista, Syna Božího, zapřeli pod zástěrkou pokrytectví.[10]
Další vybrané myšlenky z traktátů Petra Chelčického najdete v přehledu citátů Petra Chelčického.
Máte postřeh k textu?
Zaujala vás některá myšlenka, narazili jste na nejasnost nebo chcete k textu něco doplnit? Budu rád za vaši zprávu.