Doslov

Traktát Řeč o milování Boha patří k textům, které čtenáře nenechávají v klidu. Nevede k obdivu nad krásou slov, ale k otázce, zda člověk skutečně žije podle toho, co vyznává. Právě v tom spočívá jeho síla. Chelčický zde nepředkládá nauku o lásce k Bohu jako téma k rozpravě, nýbrž jako měřítko života.

Základní myšlenka traktátu je prostá a přísná zároveň: milovat Boha znamená zachovávat jeho slovo. Láska se neprojevuje silou citu ani množstvím řečí, ale věrností, poslušností a ochotou snášet obtíže. Proto text stále vrací čtenáře od slov k jednání, od vnějšího zdání k vnitřní pravdě a od snadných představ o zbožnosti k nárokům skutečného života.

Zvláštní místo v traktátu má výklad blahoslavenství. Chelčický je nečte jen jako slavnostní výroky, ale jako popis postojů, které mají být v člověku uskutečněny. Chudoba ducha, tichost, milosrdenství, čistota srdce nebo pokojnost zde nejsou ozdobnými pojmy, nýbrž znameními života obráceného k Bohu. Blahoslavenství tak nejsou útěšným ujištěním bez nároku, ale výzvou k proměně.

Právě v tom může tento text oslovit i dnešního čtenáře. I dnes je snadné zaměnit řeč o dobru za dobro samo, náboženský jazyk za věrnost a duchovní zájem za skutečné obrácení. Chelčický připomíná, že rozhodující není to, co člověk o Bohu říká, ale zda se jeho život dává utvářet Božím slovem.

Tento traktát je proto dobré nečíst jen jako svědectví minulosti. Jeho hodnota neleží pouze v jazyce, podobě výkladu ani v místě, které zaujímá v dějinách českého myšlení. Zůstává živý tam, kde čtenáře přivádí k otázce, zda i on sám slyšené slovo zachovává. Teprve tam se totiž výklad stává osobní výzvou.

Jestliže text vede k pomalejšímu, pozornějšímu a pravdivějšímu čtení vlastního života, pak splnil víc než jen úlohu starého traktátu zpřístupněného novému publiku. Stal se znovu tím, čím byl od počátku: slovem, které chce být nejen čteno, ale i zachováváno.